Prazáci, bacha na Valachy!

Popísu Vám príhodu, která se mi jeste dnes jeví jak z povedené komedie.
Jel jsem (Feli 1.3Mpi) do Vsetína. Prede mnou jela tatáz Feli, jen jiné 
barvy a se vsetínskou znackou. Ridic prede mnou jel zhruba stejným tempem, 
jaké jsem mel naplánováno i já, takze nebyl zádný duvod jej predjízdet.
Byl hic, mel jsem pootevrená na 5 cm vsechna okna (chová se to jak kabriolet
:-))) a navíc jsem silný kurák, takze otevrené aspon jedno okno mít musím.  

Zezadu se ozvalo zarvání gum zablokovaných na asfaltu a pohledem do zrcátka 
jsem zjistil, ze se mi do kufru chce vlepit uz zepredu dukladne otunená 
oktávka s prazskou znackou. Tmavá skla, ohulené xenony a rev toceného motoru,
jen jen vystrelit. Lehkým dotekem na brzdový pedál jsem mu dal najevo, ze 
hodlám zpomalit, at me muze predjet, kdyz má tak napilno. Sundal jsem nohu 
z plynu, lehce pribrzdil a vyslouzil si zato vzteklé troubení oktávie.

Vzápetí - bez blinkru ci jiného varování - následovala blesková akcelerace 
a schytal jsem takovou mysku, ze jsem tentokrát musel na brzdu fakt dupnout.
Zanadával jsem si - prase jedno prazácký - a jelo se dál.  Vzápetí neco 
podobného ridic oktávie provedl i ridici Felicie,  co jela prede mnou. 
Vzteklé troubení, myska a jelo se dál.

Pred námi vsemi jel extralongvehikl a toho si netroufl predjet ani prazík, 
byl to i na nej dost neprehledný úsek a vehikl navíc valil aspon devadesát.
Sesli jsme se tedy pospolu na krizovatce ve Vsetíne a co cert nechtel - 
i na dolním malém rondlíku a poté na parkovistátku u kulturního domu - 
mimochodem pres silnici sídlí PCR. Co se delo pak, mi musela zcásti doplnit 
manzelka, protoze já byl smíchy úplne grogy.  

Prazák z oktávky, mladík cca dvacetiletý, oháklý v Bossu vystartoval z masiny,
kvokl centrál a vbehl prímo do náruce asi petactyricetiletého ridice Felicie 
prede mnou, takto Valacha jak Radhost. Slysel jsem jen: Ááá, pocem ty svino,
já ta naucím, jak sa jezdí! a uvalil mu dve takové, ze se mladík i s Bossem 
váleli v prachu parkoviste. Mladík vrískal "pomóóc, prepadení", Valach si ho 
nevsímal, cosi jeste zavrcel a mel se k odchodu.

Nato mladík vyskocil jak certík z krabicky ze zeme, prihnal se k Valachove 
Felde a zacal do ní zbesile kopat. Valach se otocil, prazák poodskocil bokem,
aby zas nejakou nechytil. Ten dábelský výraz ve Valachových ocích si budu 
pamatovat nadosmrti. Pomalu prisel ke své okopané Felde, odemkl kufr, vytáhl 
motorovou pilu Husqvarna tak velkou, ze jsem tak velkou listu snad ani nevidel,
nastartoval, ani necekal, az se zahreje (mozná jel z práce), a zrucne, bez 
skrábnutí okolí urízl prazákovi masivní zadní tuningové krídlo. Zhasl pilu,
ulozil do kufru a prohlásil: "Treba ti to vcíl tak rychlo nepojede, hnupe" 
a odesel. Prazák se slozil na obrubník a - videli jsme to oba, já i zena,
mám svedka - brecel jak malé decko, kdyz se mu rozbije nejmilejsí hracka.

Dodnes - aniz by to okolí chápalo - se s zenou rehtáme jak blázni, kdyz 
nekde zaslechnem motorovou pilu... Jaké z toho plyne poucení ci záver? Nevím,
ale to, co ten Valach udelal (ac to bylo bezpecne mimo zákon), mi bylo velmi 
sympatické a mozná by si Prazáci meli na Valassku dávat vetsího majzla,  
Valassko je surový, drsný kraj, kde to lidé nikdy nemeli ani s prací, ani 
se zivobytím moc jednoduché a i jejich reakce jsou takové prímocarejsí :-)))

PS: Jenom podotýkám, ze jsem také polovicní Valach :-)